Omluva :-D nevšiml jsem si odkazu na hoře...

Kámo, tobě opravdu stačí takhle paušálně obvinit Židy? Tak to se spokojíš s málem, podle mě. Mrkni třeba na Zeitgeist, všichni podporujeme tenhle systém, je jedno, kdo je nahoře, jestli Žid nebo Křesťan. Někteří Židé páchají zvěrstva, jiní jsou naprosto úžasní lidé.

Být tebou, dám si od konspiračních teorií na chvíli pauzu, možná ti z toho začíná hrabat... Lidé jako ty často obviňují mainstreamové "ovce" z přílišné důvěřivosti a přitom sami slepě věří všemu, co se říká v dokumentu, který se prohlásí za nezávislý. Nechci tě házet k nim do pytle, neznám tě, jen doporučuju, sleduj věci z více úhlů pohledu ;)

ty jeden konspirátore

ty jeden konspirátore

Víš, co mají společného Rotshildové a Rockefeleři se šesti miliony Židy zplynovanými za 2. světové války? Víru praotců a dál nic. Je dokonce možné, že ti prví stáli v pozadí za vraždami těch druhých.
Pokud někdo odsuzuje běžné židovské věřící za to, jak si s námi (i s nimi) hrají zmínění Rotshildi a Rockefeleři, stává se pokračovatelem nacistů a sám se navíc stává klackem, kterým jsou tito věřící mláceni po hlavě. Podle slavného hesla "rozděl a panuj".
Co s tím? Kdo chce mlátit Židy, měl by svého Žida nejprve poznat. Poznal by tak na svou kůži, jak nebetyčný rozdíl je mezi nimi na jedné straně a mezi Rotshildy a Rockefelery na straně druhé. A poznal by, že běžní Židé jsou nám velmi velmi podobní. Slovním či ručním mlácením Židů tedy nepostihujeme ty parchanty, kteří s námi hrají své hry, ale své spolužáky, známé, kamarády, sousedy. V každém z nich je část nás samých, protože jsou vlastně stejní jako ty nebo já. Neřešme proto víru svých bližních, ale řiďme se tím, že své bližmí máme milovat a ne soudit. Máme pomáhat a ne odsuzovat.

Pred rokem bys mne nadzvedl ze zidle. Potom jsem se na National Geografic dozvedel, jak se z mych milacku - chasidu - stali v N.Y. city sioniste.

http://youtu.be/RaA3_QuvjeY


Expanze jezuitských organizací, infiltrace



45.1 Motiv infiltrace
J


ezuité se vzdy řídili heslem: "Být vsem vsím, aby se získalo vse." Historik Tovarysstva Jezísova, G. Böhmer napsal: "Umějí se (jezuité) vzdy přizpůsobit vkusu svých posluchačů, ať mluví před panovníky a velmozi, knězími a kardinály nebo před sedláky a pastevci. ... " (G. Böhmer: Iezuity, str. 161)

Není proto divu, ze jezuité měli skutečně prsty ve vsech světových nebo mezinárodních organizacích vytvořených nejen v nasem století, ale jiz od prvopočátků tovarysstva. Pravou pohnutkou infiltrace je získat úplně vsechno, prostoupit úplně vsemi důlezitými organizacemi, nic nenechat nikomu. Není zádné oblasti, do které se by jezuité pod plástěm "mravních zásad" nezapletli.

I historik Wylie přiznává, ze se nebojí dokonce ani zádného hříchu, který jsou pro svůj cíl ochotni posvětit a vyvýsit ho jako svatou, bohulibou činnost stejně tak jednoduse, jako alchymisté proměňují mizerný kov mávnutím ruky na zlato:

"Nás výčet činnosti jezuitů bychom museli rozsířit nade vsí rozumnou míru, abychom jmenovali jenom částečku z jejich »mravních zásad«. V dlouhém přehledu hříchů a zločinů neexistuje ani jediný, který by jejich kauzuistika neposvěcovala. Pýcha, ctizádost, lakomství, pozitkářství, úplatkářství a spousty neřestí, které nelze ani popsat - některé jsou dokonce tak hrozné, ze se o nich nelze ani zmínit, u těchto otců jezuitů vsak nacházejí své patrony a obhájce. Středověcí alchymisté se chlubili, ze jim jejich umění umozňuje působit na podstatu věcí a to, co je mizerné, dovedou proměnit na uslechtilé." (J.A.Wylie: The History of Protestantism, díl II., kniha 401)

A tak je to i v případě moderních organizací. Jsou to opět pýcha, ctizádost, lakomství, touha po moci a nadvládě, které vedou jezuity k vytváření současného politického světového klima, světové ekonomiky a hospodářství. Přičemz se nestítí ničeho. Na kazdou organizaci, ať slouzí jakémukoliv cíli mají jezuité ospravedlnění a zdůvodnění. A tyto organizace pak mají dokonce i jezuitské patrony a ochránce stejně tak, jako tomu bylo ve středověku.

Na 4. zasedání II. vatikánského koncilu se generál řádu Arrupe projevil stejně tak aktivně, jako jezuité na koncilu Tridentském. Arrupe vystoupil s propracovaným plánem boje proti atheismu. Jeho nejsilnějsí zbraní se stala infiltrace a dialog s komunismem. 31. kongregace jezuitů schválila 40 dekretů, které se zaměřují na sjednocení vsech křesťanů do ekumenie a na její převedení pod správu katolické církve. Dále na boj s komunismem a ateismem formou "dialogu", na podchycení vsech laických katolických i nekatolických organizací a na jejich centralizaci pod jednu jedinou - katolickou - církev. (Missioni, 1966, Novembre, str. 42)

Arrupe jasně věděl, ze plánované křízové tazení Evropou, jak je chtěl uskutečnit Vatikán, by nebylo vhodné. Plně by se nyní minulo cíle. Musela tedy nastoupit úplně jiná taktika. 31. kongregace stanovila oblasti, jimz má řád věnovat obvzlástní pozornost. Byla to kultura, umění, věda, výchova mládeze a mezinárodní organizace. Bylo rozhodnuto řád silně zmodernizovat a orientovat na oblasti Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

V srpnu roku 1971 generál řádu Arrupe jasně v Liege prohlásil: "řád musí dnes sehrát v katolické církvi stejně významnou, ne-li dokonce významnějsí úlohu nez za časů Ignáce z Loyoly." (L´Osservatore Romano, 21. 8. 1971)

Kdyz si uvědomíme, kolik nových organizací v této době vyrostlo a jaká to byla ve skutečnosti obrovská expanze, pak jistě dáme generálovi za pravdu. Na jezuity čekalo skutečně spousta "práce". Nebylo totiz mozné vsechny organizace likvidovat nebo je dát pod církevní klatbu, jako to udělal Pius XII. s komunistickým rezimem a následně i Jan XXIII. Z těchto církevních trestů si jiz nikdo nic nedělal. Hrozící encykliky nebyly uz ani státníky čteny, politika přestala s Římem počítat. Jiz to nebyly ty staré časy, kdy zpověď, pověrčivost a strach lidí i králů byly nejsilnějsí zbraní římské stolice. Římu hrozilo, ze náhle zůstane úplně stranou. Římskokatolická propaganda ztratila na účinnosti. Odsuzování vědeckých objevů, odsuzování vstupu člověka do vesmíru a orientace mladých lidí na vědu budilo jen úsměvy a posměch na adresu papeze.

Arrupeho projev vsak zapůsobil, jak se vyjádřila katolická periodika z té doby, jako bomba. Jasně stanovil církvi nový program s úplně novými postoji k politice, k vědě, ke kultuře, k hospodářství apod. u kazdého státu odděleně. Skončilo zevseobecňování. Církev, chtěla-li přezít dalsí desítky let, musela začít posuzovat kazdý stát a kazdou organizaci jednotlivě. Nejsilnějsí zbraň jezuitů - infiltrace musela nastoupit k intenzivnímu boji, k intenzivní "práci", a to pod ochranným plástěm církve.



45.2 Inflitrace veřejného mínění

Jezuité se vsak neomezili jenom na proniknutí světových organizací, ale i na ovládnutí celosvětového veřejného mínění. To bylo jiz uskutečňováno pomocí obrovských nákladů jezuitských časopisů a deníků. Pravidelně byl svět zaplavován 150 miliony výtisků o 1000 druzích a téměř ve stovce světových jazyků.

Největsí pozornost vsak věnují jezuité nejčtenějsím hromadným sdělovacím prostředkům v kazdé zemi.

Veřejnost je dodnes také ovlivňována mnoha projezuitskými nebo přímo jezuitskými stanicemi v rádiu. Jezuité ovládali v roce 1972 na 24 rozhlasových stanic. Rádio Vatikán mělo 260 zaměstnanců pod přímým vedením 28 jezuitů. Tato jezuitská stanice vysílá týdně na 600 pořadů. (V r. 1972 to bylo 470 pořadů). (Informations catholiques internationales, 1972, č. 421, str. 14)

V lednu 1967 jmenoval papez Pavel VI. generálním ředitelem Rádia Vatikán jezuitu G. Marteganiho, dřívějsího ředitele jezuitského časopisu Civilta Cattolica. Po něm pak tuto stanici převzal R. Tucci. Není také tajemstvím, ze jezuité pracují i v mezinárodní Organizaci pro rozhlas a televizi a ze jsou i přímo v její správní radě a vedení. Kromě toho jsou také zastoupeni i v papezské komisi pro otázky společenských komunikací. (str. 15)

II. vatikánský koncil s uspokojením konstatoval práci jezuitů a vyzdvihl význam filmů, rozhlasu a televize pro síření katolické propagandy a víry. Ve vydaném dekretu Intermirifica a v přesných instrukcích Communio et progressio byla mediální práce jezuitů pochválena. Byl zde formulován pozadavek, aby se vsech moderních prostředků pro celosvětové síření informací vyuzívalo k nábozenské propagandě a k rozsiřování římskokatolického vlivu na veřejnost, a to co nejaktivněji. Tento úkol byl předevsím odevzdán do rukou jezuitů.

Jezuitský řád se vsak nevěnuje pouze mediálnímu síření informací, ale naučil se je i vyrábět vsemi dostupnými moderními prostředky. Na katolické univerzitě v Buenos Aires, která měla r. 1964 přes 5000 studentů (!) bylo zřízeno středisko pro přípravu televizních specialistů. Z této skoly začali vycházet kamermané, reziséři, reklamní manazéři, střihači, zvukaři, fotografové, moderátoři, herci, reportéři, scénáristé, dokumentaristé apod. Kazdý ve svém oboru skutečně dosahoval specializace. Řád se zmodernizoval. Do světa začaly proudit stovky jezuitských fanatiků na jedné straně a na straně druhé stovky největsích specialistů. Řád těmto lidem stále poskytuje techniku, jakou pouzívají experti jen ve vojenském sektoru. (Missioni, 1968, Maggio, str. 42)

A byl to také řád jezuitů, který přisel s myslenkou zavedení různých mezinárodních dnů a svátků společenských komunikací tisku, rozhlasu a televize. Proč? Při těchto výročích je pravidlem, ze se dávají vysílací a tiskové moznosti novým médiím, které se vsak musí registrovat a tím i vystoupit ze stínu pouhého lokálního významu. Tímto způsobem je pak snadné tyto nováčky podchytit a vsechny centrálně usměrňovat podle vůle Vatikánu.

A byli to rovněz jezuité, kdo přisli s nápadem vytvořit nábozenské filmy nebo zavést do jiných filmů delsí nábozenské role nebo nábozenské zápletky. Nejčastěji se jedná o parodie, komedie, detektivky a veselohry, a to i celé seriály na pokračování, ovsem jsou to i zánry váznějsí (například dokumentaristika, reportáze, historie apod.) či dokonce z oblasti hororů, napětí a strasidelných filmů.

Zde vsude různé nábozenské role vzdy nějak diváka ovlivňují. V jednom typu rolí je například pranýřována církev katolická, v jiném je zesměsněn protestantský proud, v jiném přichází na řadu mnisi, jeptisky, různí představení klásterů, misionáři, církevní detektivové a soudci, církevní experti, specialisté apod.

Kazdá role má vsak svůj přesný význam a divák, aniz to postřehne, je ve svém mínění cílevědomě přímo formován jezuity, aniz by si to jakkoliv uvědomoval. Některé role mají vést diváka k pohrdání katolíkama a k jeho orientaci na protestantský směr nebo na různá neevropská nábozenství (obojí rovněz pod vlivem a kontrolou jezuitů). Jiné role mají za úkol zprotivit reformační proudy a orientovat na východní nábozenství (které je také pod vlivem jezuitů) a nebo na katolickou církev. Jiné role vedou vysloveně k sektám a jiné role k obdivu asketismu, k zivotu svatých, k obdivu katolických hrdinů, k nenápadnému učení a podsouvání nebo přímo vnucování katolických dogmat, k obdivu zázraků, k důvtipu otců detektivů, k obdivu umění otců soudců, k popularitě jeptisek, k falesné představě, ze řeholnický zivot je spíse samá legrace nez něco vázného a drastického a k setřesení "mýtů", ze mnisi byli zhoubou lidstva a ze i s nimi je úzasná "psina" nebo ze jsou společnosti dokonce přínosem a plně uziteční.

Má to ovsem ten cíl, aby se lidská mysl v pohledu na katolické řády otupila a aby lidé necítili z těchto řádů zádný strach a neuvědomovali si, jaké nebezpečí z mnichů a jeptisek ve skutečnosti hrozí (viz například ustasovci v Jugoslávii).

Pochopitelně, ze jedním filmem se člověk jestě ovlivnit téměř nenechá, ale kdyz pomyslíme, ze v kazdém filmu hraje nábozenství nějakou roli, pak si můzeme být jisti, ze náhle přijde doba, kdy divák (nebo i posluchač rozhlasových her) zaujme k nábozenským otázkám náhle takové stanovisko, jaké by nezaujal, kdyby nebyl těmito vlivy zasazen. Jeho mysl jiz není schopna skutečnou nábozenskou zálezitost objektivně a detailně promýslet do větsích důsledků. Není schopen správně posoudit realitu.

Vlivem nenápadných nábozenských vsuvek do vysílání časem podvědomě odmítá analyzovat skutečnost (například hrozba z podepsání konkordátu a ze zvedení katolických zákonů nebo ustanovení římskokatolické vlády apod.) jako nebezpečnou situaci. Neuvědomuje si, ze byl jiz zpracován na základě principu podprahové sugesce. Práh ostrazitosti jeho vědomí, jeho inteligence, jeho svědomí a cit jeho duse byl systematicky odbouráván a postupně likvidován právě obalem lehkého zánru filmů (nebo rozhlasových her či knih) nebo pomocí prvku napětí, drama a pod.

A člověk pak jedná přesně podle přání, lépe řečeno podle diktátu Vatikánu. Stačí jen sledovat programy televizí a kin, abychom zkonstatovali hojný nárůst tohoto jezuitského "umění".

I to je taktika, patřící k infiltraci veřejnosti. Při kazdém nábozenském pořadu, při kazdém natáčení nábozenského filmu nebo jen nábozenských vsuvek do jiných filmů asistují jezuité nebo jejich nástroje (agenti) v roli kameramanů, filmových poradců, či dokonce rezisérů, scénáristů, herců apod. Pravá identita těchto "umělců" je pochopitelně před veřejností střezena.

Nikdo se proto nedoví, kdo si objednal Spilberkův film o Zidech Sindlerův seznam, z jakého prostředí ve skutečnosti čerpal organizační strukturu, chování a vystupování svých hrdinů k filmu Dva muzi v černém, kdo vsechno inicioval natočení filmu o Matce Tereze s G. Chaplinovou v hlavní roli, kdo působil při natáčení detektivního seriálu Případy otce Dowlinga nebo kdo asistoval při filmování o zivotě "svatých", o zivotě Columba a jiných mořeplavců či o zivotě samotného Jezíse Krista.

Identita jezuitských poradců v kazdém z těchto filmů a pochopitelně i v tisících dalsích je utajována. Tyto filmy vsak ve skutečnosti kromě jiného zjednodusují a překrucují dějiny.

V 70. letech zaplavily USA také filmy o vyhánění ďábla. Film s názvem Vyháněč ďábla (Exorscita) natočený rezisérem W. Friedkinem podle stejnojmenného románu Blettiho měl obrovský úspěch s shlédlo jej na miliony amerických diváků. Film je drastickým a strasidelným příběhem o vyhánění ďábla ze čtrnáctileté dívky. Konzultanti, herci a dalsí přímí účastníci byli jezuité.

Tajní jezuité ovsem asistují jako herci, reziséři, kameramané, scénáristé i v takových filmech, jako jsou spionázní nebo kriminalistické seriály, teroristické scény nebo celé filmy o teroristech, o policii, o soudnictví, o různých tajných agentech, o mafii, o drogách, o zbraních, o tajných obchodech, o sexu a zneuzití a pod. V současné době jiz nemají zádnou vyhraněnou rovinu témat.



45.3 Inflitrace disidentů

V západní Evropě a zvlástě v Německu bylo zakládáno mnoho knězských seminářů, kde se budoucí knězí učili pracovat v rámci NATO a spolupracovat s knězími vsech socialistických a komunistických států. Jejich heslem bylo: "Chceme učinit vse, co zádala Matka Bozí fatimská". Sám jezuitský generál vydal rozkaz k podporování disidentské činnosti ve vsech socialistických státech.

Speciálně skolení jezuité se pak dostávali do tajných státních aparátů pro likvidaci disidentů, utečenců, chartistů a různých "nezákonných" organizací a z těchto míst pak pomáhali převádět utečence do náruče Vatikánu. Tak například jezuita Leppich v NDR velel skupině asi 5 000 aktivistů za lidská práva a různých ilegálních pracovníků po celé zemi. Ti vytvářeli tzv. Duchovní podzemní hnutí v NDR. (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 155-156)

Více nez NDR vsak jezuitům vyhovoval bonnský rezim:

"Politický katolicismus pokládá bonnský stát za rezim, který mu vyhovuje. ... Adenauerův velvyslanec u svaté stolice, Rudolf hrabě Strachwitz řekl v interwiew v srpnu 1957: »Jsem rád, ze mohu říci, ze se vůdčí myslenky vlády Německé spolkové republiky a svaté stolice kryjí takovou měrou, ze oficiální styky jsou skvělé.« ... papez podporuje válkychtivou zahraniční politiku Bonnu. (Vzpomeňme, které dva první státy uznali Chorvatsko r. 1991 jako nezávislý stát!).

Doopravdy je mnoho dokladů, které jednoznačně dokazují, ze politický katolicismus udává válečný směr německému monopolnímu kapitálu. ... prohlásení kardinála Fringse, které pronesl roku 1957 při své cestě do Japonska v Tokiu ... ze dne 11. května 1957: »Katolická církev neusiluje o zákaz jaderných pokusů.« ... Fuldský manifest ze začátku roku 1958 vyzývá bonnskou vládu, aby pokračovala v »politice síly« ... Slovo církve ze dne 5. května 1958 slovy sedmi vedoucích teologů, znalců katolické mravouky, mezi nimi i jezuita Hirschmann a dominikán Welty, teologicky opentlovávají a politicky velebí Adenauerovu a Straussovu atomovou politiku. ... Katolická vojenská duchovní péče namlouvá katolickým vojákům západoněmecké armády NATO, ze válečnické řemeslo je »svatá sluzba«, jak stojí v nedávno vydaném vojenském zpěvníku. ...

Na podporu bonnské idee zřídil katolicismus veliký organizační a propagandistický aparát, ... veřejně vyhláseným cílem duchovních, jak nedávno potvrdil münsterský biskup Keller v pastýřském listu, je »vrátit svět církvi« a nastolit »Čtvrtou řísi, řísi Kristovu« v západním Německu. ... Katolicismus se má »stát vseobsáhlým, vsepronikajícím zivotním principem« západoněmecké společnosti. ... Bamberský biskup nedávno oznámil ve svém listě: »Veliký úkol doby je znovupokřesťanstění. Je to boj na noze ...« Tomu, kdo se ohání nozem, nelze mávat v ústrety palmovou ratolestí." (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 169-175)

Je 13 let po druhé světové válce a znovu zaznívá volání po řísi Kristově - po čtvrté Německé řísi. Vzdalo se Německo svých vatikánských cílů a plánů? Nikoliv. Je poslusné dítě Říma a jako takové bude sen papezenců naplňovat krok za krokem az do konečného vítězství i přes současné oslabení katolicismu v Německu a přes vsechny moderní technické a politické vymozenosti. Cíl je určen jasně a z nejvyssích církevních kruhů. Kdo by se odvazoval vzdorovat v zemi tak věrné Vatikánu?



45.4 NATO - jezuitská organizace pro infiltraci západních vojsk

Ve Spojených státech amerických byl Vatikán v 50. letech jiz pevně ukotven ve vládě. Velikou důvěru Vatikánu měli tito lidé: Ministr obrany Johnson; generál Bedel Smith, náčelník Ústřední spionázní agentury a Dullesův náměstek; velvyslankyně v Římě, Cair Booth-Luceová, manzelka tiskařského a vydavatelského magnáta Henry Lucea; velvyslanci v Moskvě: admirál Kirk a George Kennan; velvyslanec v Káhiře, Jefferson Caffery; vrchní séf Kolumbových rytířů a státní tajemník vojenské námořní flotily za Trumena, Francis P. Matthews; ministr práce za Eisenhowera, M. Tobin, který prosazoval čtení papezských encyklik místo revoluční liretarury; generální prokurátor za Trumena Howard MacGrease; podpředseda svazu katolických odborů a ministr práce, M. Durkin; velitel vojsk NATO generál Gruenther a mnozí dalsí.

Americká armáda, matrice a vzor pro budoucí vojsko NATO měla proto také své římskokatolické kaplany. Téměř pokazdé tuto úlohu plnili jezuité nebo jejich spolupracovníci z řad římskokatolických knězí. Jakou fukci tito záhadní lidé plnili?

"Vojákům předkládají a namlouvají, ze jejich důstojníci nejsou nic víc a nic méně, nez zástupci Boha. ... Důstojník si vyzaduje poslusnost na základě moci, která pochází od Boha. ... Nesmýslej o důstojníkovi jako o člověku, který se snazí dostat z tebe co nejvíc. Smýslej o něm jako o zástupci Boha." (J. Lavreckij: Vatikán, ... str. 263-264)

Necítíme v tom jasného jezuitského ducha? Podívejme se na kapitolu o jezuitské poslusnosti a zřetelně zde poznáme myslenky jezuitů. Představa o funkci vojenského duchovního vysla v jezuitském časopise America ve článku Nábozenský program americké armády od generálmajora armádního sboru kaplanů, jezuity Roy N. Parkera:

"Kaplan je členem velitelského sboru, jeho poradcem a konzultantem ve vsech otázkách týkajících se nábozenství, morálního stavu a chování vojáků. Ve mnohých případech je je »očima« a »usima« velitelského důstojníka, kterého informuje o poměrech ve vojenských oddílech a kterému dává uzitečné rady." (America, New York, 1. III. 1951; viz také The Clergy and Civil Defense, Washington, 1951; J. Lavreckij: Vatikán, ... str. 264-265)

A na takových základech pak bylo vybudováno NATO. Podívejme se nyní, kdo a jakou úlohu při zakládání organizace NATO hrál - pak uvidíme jestě zřetelněji, čí je to vlastně organizace:

"Zvlásť usilovně se činil papez a jeho lidé při zakládání severoatlantického společenství - NATO. Jiz roku 1946 poukázal Pius XII. ve svém projevu »Církev jakozto zivotní princip lidské společnosti« na nutnost nadnárodního západního společenství států. Papez jmenoval do sboru kardinálů několik nových, neitalských členů, dal tak své církvi kosmopolitický ráz a nabídl ji demonstrativně nadnárodním záměrům západu.

V letech 1948-1949 vypracoval úřad kardinála - státního tajemníka - přesné plány na utvoření bloku západních katolických států. Jak oznámil svýcarský list »Jurnal de Geneve, 1. července 1950« z dobře informovaných kruhů, zamýslel Vatikán tímto blokem vytyčit hráz proti bolsevismu (to znamená v řeči Vatikánu současně i proti ruskému pravoslaví) a vytvořit základnu pro západní agresi (to je pro budoucí moderní křizácké války).

Podle představ Vatikánu mělo toto západní společenství států nejprve podchytit Itálii, Rakousko, Francii a západní Německo. Vatikán uplatňoval vsechen svůj diplomatický vliv, aby tento plán uskutečnil a není tajemstvím, ze papez měl pak na výstavbě a zdokonalování NATO podstatný podíl. V četných projevech uděloval stále nové pokyny k »integraci Evropy« (vzpomeňme na dnesní snahy o integraci Evropy a jak je papez neustále schvaluje a popohání k realizaci) a napomínal západní politiky, aby se rychle dohodli na severoatlantické válečné alianci.

Učinil tak například ve vánočním poselství z roku 1953 v projevu před V. celostátním sjezdem Svazu katolických právníků Itálie dne 6. prosince a v projevu o stavu a úkolech evropského sjednocení ze 13. června 1957. V této souvislosti je také třeba se zmínit o soukromých audiencích, které Pius XII. stále uděloval politikům a vojenským velitelům NATO ke konzultačním účelům, a to bez ohledu na nábozenské vyznání účastníků.

Na podporu severoatlantického vojenského společenství pořádá Vatikán jiz několik let takzvané Evropské studijní týdny. Ačkoli se o průběhu zachovává přísné mlčení, umozňuje vystupování určitých osob učinit jisté závěry o předmětu těchto porad. Na Evropském studijním týdnu, který se konal od 27. února do 1. března 1956 v Římě, promluvili jako hlavní řečníci spolkový ministr války Strauss a kardinál Frings ... V Německu jsou to předevsím biskupové (protestantstí) Dibelius, Halfmann, Stählin a probost Asmussen, kteří se ve vleku Vatikánu aktivně účastní válečných příprav ve prospěch NATO.

Kruh kolem Asmussena, přitom neusiluje pouze o spolupráci politickou, nýbrz i o rekatolizaci protestantismu na poli teologie. Hledí toho dosáhnout přes Mariologii, jak dokazuje jeho spis: Maria, matka Bozí. Jednotná fronta mezi katolicismem a protestantismem je základem takzvaného jednotného západního světového názoru, jenz je ideovou nadstavbou NATO. ... Proto také kladou vedoucí činitelé NATO velký důraz na vojenskou duchovní péči." (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 149-152)

Organizace NATO v dnesní době je zatím organizací politickou, ale az přijde čas, stane se skutečnou vojenskou organizací prosazující vatikánské cíle. Proto je tak důlezité, aby vsechny východní státy Evropy byly do této struktury vojenských sil začleněny co nejdříve.



45.5 Některé infiltrované světové organizace

Vatikán prostřednictvím jezuitů a dalsích řádů přímo působí v rámci OSN pod hlavičkou ECOSOC (Hospodářská a sociální rada Spojených národů s výborem pro technickou pomoc), UNICEF (Organizace pro pomoc dětem), UNESCO (Organizace pro výchovu, vědu a kulturu), FAO (Organizace pro výzivu a zemědělství), WHO (Světová organizace zdravotnictví), ILO (Mezinárodní organizace práce), UNREF (Fond pro pomoc uprchlíkům).

Vlivem politiky Vatikánu jsou v organizaci OSN sektretariáty, které podléhají NCWC (National Catholic Welfare Conference), která je vrcholnou organizací amerických katolíků. V roce 1960 budoval Vatikán dalsí síť svých mezinárodních organizací a výběrem uvádí K. Molnau 21 mezinárodních katolických organizací, svazů, center, unií, rad a sdruzení, které jiz v tehdejsí době plně fungovaly. Téměř vsechny tyto organizace byly propojeny s výse uvedenými organizacemi.

"Jezuita Rousseau byl sestkrát členem vatikánské delegace na kazdoročních valných shromázděních OSN, zúčastňoval se konferencí o oceánografii, o vědeckých informacích a podílel se na řadě diplomatických akcí Vatikánu.

Jezuité jsou zastoupeni i v některých nevládních mezinárodních institucích. Například. jezuita Higgins byl členem americké delegace na bělehradském setkání zástupců vlád, které podepsaly Závěrečný akt konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky)." (L. N. Velikovič: Černá garda Vatikánu, str. 77)

Tam, kam se jezuité v politice, ekonomii, technice a hospodářství dostanou, obsazují pak toto místo opět svými lidmi. Výse uvedená místa jsou stále v rukou Vatikánu.

V dnesní době jsou to jestě navíc různé organizace s podpůrnými programy, dále s ekologickým zaměřením, s humánním a lékařským zaměřením, vědecké organizace a sdruzení - zvlástě v oblasti atomového výzkumu a vyuzití vědeckých poznatků, meteorologické organizace, astronomické organizace a sdruzení apod. Pochopitelně nemůzeme vynechat ani komisi pro udělování Nobelovy ceny a jiné podobné komise udělující stejně významná (větsinou politická) ocenění.

Nesmíme zapomenout, ze neexistuje ani jedna jediná nadnárodní nebo monopolní organizace, ve které by jezuité nebo jejich agenti chyběli. Výčet a soupis důkazů a citátů by byl svou tématikou na zvlástní, samostatnou knihu. Koho existence vatikánských sil ve vsech světových hnutích a organizacích zajímá, nechť si prostuduje knihy Avro Manhattana nebo Edmonda Parise nebo ať si prolistuje západní katolická periodika.

V těchto podkladech uvidí čtenář na vlastní oči a ke svému úzasu, kolik herců, zpěváků, spisovatelů, vědců, politiků, ekonomů, protestantských duchovních a humanistů slouzí Vatikánu a jeho jezuitskému řádu nebo jsou v něm dokonce přímo osobně. Vezmeme-li si do ruky západní a zvlástě americké katolické ročenky, jezuitské časopisy, jejich ekonomické bulletiny apod., sami pak můzeme vidět, do kterých organizací jejich sítě sahají.

Jsou to tak jasné, průkazné a křiklavé informace, ze jiz ani nejsou utajované a v tisku neustále cenzurované. Západní tisk se o to (na rozdíl od východního) uz ani nesnazí. Zvlástě americký tisk pokládá proniknutí jezuitů do vsech zivotně důlezitých struktur a center USA za zcela běznou zálezitost, neboť chápe Vatikán jako průmysl, jako kazdou jinou organizaci, obchodující s movitým a nemovitým majetkem.

Úctyhodné jsou objemy a hodnota kontraktů, které Vatikán skrze své nástroje ročně uzavře a finanční zisky, které z toho jdou. Uvázíme-li vsak, ze Vatikán a jeho jezuité si činí nárok na celou nasí planetu, kterou de facto jiz staletí okupují, uvázíme-li, ze si osobují právo rozhodovat za lidstvo a jeho jmé 555y2413f nem rozhodovat, organizovat, řídit a vést, pak se není co divit.

A jezuité jsou dnes těmi největsími vládci světa. Zůstávají vsak v pozadí. Jsou schovaní za svými věrnými nástroji - nejbohatsími magnáty světa nebo jsou to přímo oni, kdo se nechají obdivovat jako nejbohatsí průmyslníci, statkáři, farmáři apod. Navenek vsak nic o své jezuitské příslusnosti neřeknou. Ztratili by totiz ofociální přístup do světových ekonomických, vědeckých, politických a vojenských organizací a kontrolu nad nimi. A tu černý papez potřebuje ze vseho nejvíce.



45.6 Prodlouzené ruce jezuitů

V roce 1975 byl církví vyhlásen svatý rok s ideou smíření. S touto myslenkou byla spojena a jezuity vedena i propagace o odzbrojení. To mělo dva důvody: Jednak světové organizace musely ztratit k jezuitům ostrazitost, aby je mohli jezuité dokonaleji infiltrovat a za druhé to byla snaha oslabit USA a posílit komunistické Rusko, které se rozhodlo své národní pravoslaví nejen nezlikvidovat (narozdíl od katolicismu), ale dokonce i chránit a mlčenlivě podporovat. Silné Rusko, jak si ukázeme později, je v souladu s tajnými plány jezuitů.

Pro prosazování této politiky Vatikánu a jezuitského řádu slouzí nejen ostatní římskokatolické řády, ale i různé "mezinárodní katolické organizace prostých věřících, protoze jsou rovněz řízeny ústřednami podřízenými vatikánským mocenským pokynům. Mezinárodní katolické organizace jsou předsunutými rozvědkami politického katolicismu v různých zemích, jsou to papezská vojska v civilu. Činnost těchto katolických organizací je koordinována výroční Konferencí mezinárodních katolických organizací." (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 39)

O tom, ze jsou tyto organizace plně v péči jezuitů a ze jsou jejich prodlouzenýma rukama není ani potřeba přílis zdůrazňovat. Úkolem těchto mezinárodních organizací je, jak se praví v jedné zprávě monsignora Dell´Acqua z 8. dubna 1957: "sířit křesťanské myslení a křesťanskou morálku ve světě." (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 40)

31. generální kongregace jezuitů v letech 1965 - 1966 jednala také o nejmasovějsích organizacích jezuitského řádu - o mariánských kongregacích a Apostolátu modlitby (Ligy přesvatého srdce) zalozeném r. 1844. Mariánské kongregace sdruzují stovky milionů katolíků podle farností nebo podle zaměstnání (obchodníky zvlásť, lékaře zvlásť apod.). Vrchní vedení mariánských kongreagací opět nálezí výhradně generálu jezuitů. Tyto organizace vyuzívají jezuité hlavně v období volebních kampaní do parlamentů a místních orgánů. Tak například jenom Liga přesvatého srdce sdruzovala v roce 1972 přes 40 milionů katolíků, vydávala na 170 druhů časopisů v 59 jazycích. (L´Osservatore Romano, 5-6.6.1972)

II. vatikánský koncil se Apostolátu modlitby věnoval velmi intenzivně se snahou učinit z této organizace vedoucí organizaci laických katolických organizací, kterých bylo v té době jiz několik stovek, plně s centrálním jezuitským vedením. Tato koncepce byla také nakonec schválena.

Mariánské svazy měly v 60. letech přes 150 milionů členů. Tyto svazy sdruzují různé mariánské organizace, jako například Mariánskou legii (8 milionů členů) a Mariinu modrou armádu. Mariánská legie se sama označuje za "prodlouzenou ruku a zmnohonásobené oko kléru. Mariánská legie úzce spolupracuje s americkým ministerstvem zahraničních věcí a s tajnou sluzbou USA. Fulton J. Sheen - »apostol Mariin ...« (jezuita) dělá spojku k Allanu Dullesovi, séfovi americké tajné sluzby. K nejdůlezitějsím finančníkům Mariánské legie patří Henry Ford II(*)., Clare Boothe-Luceová (bývalá velvyslankyně USA v Římě a manzelka tiskového magnáta Lucea) a bankéř John Moody. Teprve agitace F. J. Sheena vsechny tyto osoby přiměla, aby přestoupili ke katolicismu. ... Legionáři konají ... rozsáhlou ilegální práci. K jejich speciálním úkolům nálezí potírání protikoloniálního úsilí národů Asie a Afriky ... Časopis Růzenec napsal roku 1957, ze členové Mariánské legie musí plnit veliký úkol v Číně a ze jej plní ilegálně. ...

Mariina modrá armáda čítá více nez sto milionů členů v padesáti zemích světa a jejím výslovným cílem je sířit fatimské poselství (**). Tato organizace vystupuje velmi silně v mezinárodním měřítku. ... Je příznačné, ze mezinárodní radě Mariiny modré armády velí kardinál Eugene Tisserant (jezuita), tajemník kongregace pro Východní církve.

(*Jak uvádí Lavreckij v knize Vatikán, nábozenství, finance a politika na straně 261, daroval roku 1955 »Fordův fond« katolíkům 37 miliónů dolarů. Séf Fordovy společnosti, Henry Ford II. přestoupil na katolickou víru a jeho bratr Edsel se stal členem episkopální církve.)

(** Podle Fatimského poselství se první světová válka chýlí ke konci. Jestlize se vsak lidé nepolepsí, to znamená neodvrátí od komunismu, bude následovat válka mnohem horsí. Aby této válce zabránila, přijde Marie a bude zádat, aby Rusko bylo zasvěceno jejímu neposkvrněnému srdci, Rusko se pak obrátí a zavládne mír; v opačném přpadě rozsíří Rusko své bludy po celém světě. Nakonec vsak zvítězí neposkvrněné srdce Mariino, svatý otec zasvětí Rusko Marii a Rusko se opět odvrátí od komunismu) " (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 144-148)

Tuto otázku postoje jezuitů k východu prohloubila 32. kongreagace jezuitů, svolaná Arrupem 8. září 1973 a vykonaná od 1. prosince 1974 do května 1975. Kongregace navíc řesila vnitřní rozpolcenost řádu a úbytek oficiálních členů. Byla snaha zrusit čtvrtý slib, slib poslusnosti papezovi. Nakonec vsak byla potvrzena dřívějsí zásada, ze tento slib se týká pouze profesů. Infiltrační práce jezuitů prostřednictvím legií byla papezem ohodnocena velmi kladně a dostala dalsí vybídnutí a pozehnání Vatikánu. (La civilta cattolica, 1974; Popoli e missioni, 1974, Febraio, str. 6; Epoca, 1973, č. 1 203, str. 37)

S pozehnáním Vatikánu mají také jezuité pod svou kontrolou vsechny římskokatolické řády. V České republice jsou například prodlouzenou rukou jezuitů muzský řád salesiánů, který sdruzuje přiblizně 200 oficiálních členů řádu. Svým počtem patří k silným řádům. Jejich činnost se dnes schovává za péči o rómské obyvatelstvo, zvlástě o rómské děti a mládez.

K dalsí prodlouzené ruce jezuitů patří například jestě řád Maltézských rytířů, Opus Dei, Preláti svatého kříze, Katolická akce a dalsí. Téměř vsechny působí i na území České republiky.


45.7 Maltézstí rytíři

Chapadla Vatikánu a jezuitského řádu jsou tedy naprosto nekonečná a nespočitatelná. Jednou z organizací, která je jezuity infiltrována, jsou Maltézstí rytíři, kterou dnes v Čechách vidíme jako charitativní zdravotní společnost. Jejich skutečné záměry vsak popisuje uz literatura 60. let takto:

"Katoličtí finanční magnáti jsou politicky rozhodující silou katolicismu, třebaze nevykonávají vzdy navenek viditelnou funkci v katolické církvi. Zvlástě papezskoslechtická skupina nevystupuje tolik na světlo veřejnosti. Právě tato část černé finanční oligarchie hraje úlohu sedé eminence v katolicismu. Členové této skupiny jsou organizovaní předevsím v řádu maltézských rytířů. Je to organizace mezinárodního rázu, která vznikla z řádu Johanitů. ... Dnes udrzuje asi 20 států diplomatické styky s řádem maltézských rytířů. Řád čítá asi 6 000 členů. ... Maltézstí rytíři ... sní o nastolení papezskomonarchistické univerzální říse, jejíz počátky spatřují v severoatlantických integračních snahách politiků NATO. Řád maltézských rytířů skrývá své intriky namířené proti národům a lidstvu rozsáhlou charitativní činností, kterou vykonávají zejména v západoevropských zemích. Vůdce rytířů, tak zvaný velmistr, je kníze Chigi, zástupce jednoho z nejstarsích papezských junkerských rodů." (Karl A. Molnau: Hříchy politického katolicismu, pravá tvář církevní hierarchie, str. 46-47)

Magnáty mezi maltézskými rytíři jsou opět tajní jezuité, i kdyz organizovaní dokonce v jiných řádech nebo organizacích. Málokdy jsou to jejich nástroje nebo skuteční členové maltézského řádu. Tito lidé drzí ve svých rukou velikou moc a disponují obrovským finančním kapitálem. Jsou sedou eminencí nejen Vatikánu, ale i celému bankovnímu světovému systému.



45.8 Katolická akce

Stejnými chapadly jezuitů je Katolická akce. V Německu byl na magdeburském Katolickém dnu 1928 konglomerát katolických spolků povýsen na základy Katolické akce.

Její program stanovil jezuita Eugenius Pacelli (pozdějsí papez Pius XII.) na podkladě popisu masové katolické organizace, která by "obhajovala křesťanský pořádek ve vsech společnostech a bojovala proti doktrinám a proti socalismu." (Civilta Cattolica, I., Roma, 1905, str. 129)

Pius XII. vdechl této organizace jednoznačný profasistický ráz. Proto Katolická akce vzdy velmi úzce spolupracovala se vsemi formami fasismus, nacismu a s ustasovci. Kromě toho také úzce spolupracovala a spolupracuje s komunismem, socialismem (například v Itálii) a sdruzovala a dodnes sdruzuje děti a mládez celého světa (vzpomeňme na Loyolův ideál vyučit si vsechnu mládez podle jezuitského ducha) ve vsech oborech její činnosti - od křesťanské az například po sportovní, umělecké, technické, vědecké, studijní apod., jedno zda věřící či ateisty. Spojuje mnoho katolických organizací do jednoho celku, např. Mezinárodní federaci muzů, Pax Romana, Světové sdruzení zenských katolických organizací, Mezinárodní sdruzení katolických děvčat, Mezinárodní federace křesťanských odborů, Hnutí křesťanských pracujících v Evropě, Mezinárodní federace pracujících křesťanů - emigrantů a utečenců, Mezinárodní svaz křesťanských demokratů, Konference mezinárodních katolických organizací, Informační ústředí mezinárodních katolických organizací, apod.

Katolická akce je stále předně vedena jezuity. Sdruzuje nezměrné mnozství katolických a protestantských mládeznických organizací, ovsem pochopitelně pod zcela jinými názvy, nez je Katolická akce. Poslusna zásadám generála Arrupeho, přizpůsobuje se Katolická akce daným podmínkám té či oné země. Její chapadla sahají nejen do vsech evropských a amerických států, ale i do Afriky, Austrálie, Střední a Jizní Ameriky, Filipín, Asie, na různé ostrovy, do vsech muslimských a budhistických zemí. Katolická akce tajně podporuje také různé teroristické organizace, různé formy komunistických a prosocialistických tzv. křesťanských a různých podobně promarxisticky orientovaných organizací po celém světě v rámci Nového světového pořádku. Je zapletena do vysoké politiky.

"Není pochyb o tom, ze poválečný úspěch křesťansko-demokratických stran v Evropě přesvědčil Vatikán, ze sociální demokracie s křesťanským stítkem je cestou vpřed, a to zvlásť po očividném krachu komunismu. Jezuité, vyuzívající katolickou Akci a dalsí formy politické činnosti a nátlaku, sehráli klíčovou roli v těchto úspěsích v západní Evropě a jsou připraveni dosáhnout téhoz na Východě. Papez konkrétně vyzval tovarysstvo, aby vycvičilo kněze pro východní Evropu, aby tak římskokatolická církev získala to, co deník The European nazval »vůdčí úlohou v politické reformě Východní Evropy.« (The European, 14.-16. prosince 1990).

Time Magazine téhoz měsíce oznamuje, ze uprostřed prosince 1990 se v Římě sesli jezuitstí experti, aby si tuto práci naplánovali. Jezuité, kteří v současné době vychovávají 1,8 milionů studentů na kolejích a skolách po celém světě, jsou povazování za »intelektuální elitu«, která vzdělává smetánku katolické společnosti, a zároveň za za největsí misijní útvar v katolické církvi." (Time Magazine, 10. prosince 1990; Michael de Semlyen: All Roads Lead to Rome?, 1993 Dorchester House Publications, str. 136-137)

Jezuité prostřednictvím Katolická akce propojují katolicismus se zednářstvím, zednáře s ilumináty, fasisty, liberály, komunistickými konfederacemi apod. Díky jezuitům, kteří Katolickou akci pevně ovládají, prorůstá Akce vsemi politickými a zvlástě lidovými, svobodnými, demokratickými křesťanskosociálními a křesťanskodemokratickými stranami, spolky, uniemi, hnutími a podobnými útvary ze vsech zemí. (Viz také A. Tondi: Jezuité, str. 311-317) V jakékoliv nadnárodní organizaci (např. rotariáni, svobodní zednáři apod.) má své prsty, i kdyz navenek má od papeze zákaz plést se do politiky.

Opak je skutečností. V době voleb v kazdém státě u kazdé národnostní skupiny má Katolická akce největsí tajnou práci. Volební kampaň ovlivňuje tak, aby katolicismus nebo jeho sociálně křesťanskodemokratické slozky zvítězily co největsím počtem hlasů.

Podle potřeby Vatikánu má Katolická akce moc ovlivňovat i samotné volby a sčítání hlasů. Jejím cílem je vytvořit v kazdé zemi podle rozkazu Vatikánu různé formy jeho politické moci a rozdílných politických sil (čím více různorodých a navzájem od sebe odlisných, tím lépe, neboť je pak vliv Vatikánu méně nápadný), pomocí nichz by pak mohl Řím zasahovat do zákonodárství a hospodářství, mařit vsechny oponentní, proticírkevní návrhy a utvářet své vlastní zákony. Kazdá provatikánská strana, jedno zda přímá či nepřímá je kromě jiných vlivů a různých tajných sil také dílem působení Katolické akce.



45.9 Infiltrace církví v praxi

Můzeme tedy vidět, ze nenásilná a nenápadná křízová válka prostřednictvím infiltrace je vyhlásena celému světu. Jezuitský řád prostřednictvím svých tajných členů nebo tajných agentů pronikl do vsech nábozenských a nenábozenských organizací ať politických, vojenských, hospodářských, ekonomických nebo fundamentalistických, nacionalistických, teroristických a pod. Z jezuitského řádu vycházejí zvlásť vytypovaní vsestranně vzdělaní a vyskolení agenti. Jsou určeni k infiltraci vsech nábozenských denominací a k nasměrování jich do náruče Vatikánu a nebo k jejich rozlození a zničení.

Dr. Rivera byl jedním z nich. Sám ve svých spisech přiznává, ze jen ve Spanělsku rozlozil a zničil nejméně 19 sborů. Tento exjezuitský kněz o této činnosti z roku 1950 vypráví po svém podařeném útěku z řádu roku 1979 toto:

"... Nenáviděl jsem protestanty - věřil jsem, ze jsou nasimi smrtelnými nepřáteli, a to způsobilo, ze ze mne učinili agenta pro infiltraci k ničení těchto církví. ... Infiltrátor je člověk, který se vplízí nenápadně mezi ně tak, aby byl nepoznán, čím a kým vlastně je.

Kdyz mi bylo 14 let, začali jsme s kurzem o protestantismu a jeho kacířství. Na velké tabuli uvedl učitel seznam vsech církví, které bylo nutno tehdy infiltrovat. Učitel mi ukázal, kterou jsem z těchto skupin dostal za úkol infiltrovat. Byla to skupina pod písmenem C, tedy Plymontstí bratři, Pentakostalisté, Baptisté a Unie evangelíků.

Písmeno A obsahovalo: Episkopální, Církev Bozí, Metodisté, Luteráni. Písmeno B obsahovalo: Adventisté sedmého dne, Církev Nazarejských křesťanů. Písmeno C mělo: Plymontstí bratři, Pentakostalisté, Baptisté, Unie evangelíků. Písmeno D obsahovalo: Aliance misionářů, Shromázdění Bozí, Mormoni, Svědkové Jehovovi. Písmeno E zahrnovalo: Mohamedáni, Církev koptická, Řeckokatolíci.

Jak ubíhala léta, infiltroval jsem stovky sborů a organizací. Jezuité počali infiltrovat kolem roku 1550 kazdé nábozenství a kazdou denominaci. A toto činí do dnesního dne, ovsem mnohem sofističtějsím a obludnějsím způsobem díky ekumenicko-charizmatickému hnutí v některých fundamentalistických církvích. Knězí, kteří úspěsně infiltrovali Plymonské bratry nám předali knihy od Darbyho, Skofilda, Kellyho atd, aby studovali rozdílná učení. ... Kněz nám dokonce ukázal, jak máme lámat chléb v den Páně. Kdyz učitelé seznali, ze bychom to uz dovedli, přidělili nám úkol církve infiltrovat a řekli nám, jak máme předstírat přijetí Krista. ...

Jediným povoleným nábozenstvím ve Spanělsku bylo římské katolictví. Místní knězí měli seznamy těch, kteří nebrali účast na msi a tajná policie je měla nahlásené. Tito policisté je pak sledovali tak dlouho, dokud nevypátrali jejich tajná podzemní shromázdění.

Byli jsme poučeni, jak si hrát s dětmi členů těchto církví a jak se jich vyptávat, kdyz s nimi budeme sami. ... Naučili nás, jak přinést kytici paní, kdyz bychom byli pozváni k obědu, jak máme být velmi zdvořilí, abychom k nim měli otevřené dveře a kdyz jsme s nimi byli sami, měli jsme jim lichotit, jak jsou krásné a saramantní.

Byli jsme poučeni, jak hrát na jejich city, projevujíc hluboký soucit, kdyz jejich milovaný zemřel. ... Také jsme měli o ně projevit velký zájem, kdyz se ocitli v tězké krizi.

Nejzajímavějsí částí nasí nauky bylo roztřístění církve znemozněním pastora, o kterém se vědělo, ze říká, ze římskokatolíci nejsou křesťané. Takový se stal nasím hlavním terčem. Jen ve Spanělsku jsem mohl takto zničit nejméně 19 sborů.

Na tyto sbory byly pořádány přepadové akce. Při jedné takové přepadové akci jsem se nechal zatknout a tím se moje jméno objevilo v novinách, kde jsem figuroval jako kacíř. Od pastora této církve jsem pak dostal osobní dopis, jímz mne doporučoval jako věrného a důvěryhodného křesťana. On totiz nevěděl, ze jsem to byl já, který je zodpovědný za tuto akci a za jeho uvěznění. Tehdy mi bylo 17 let.

S dopisem tohoto pastora jsem byl přijat v jednom Baptistickém sboru ve Venezuele. Nase instituce mne vyslala, abych tam infiltroval. A potom jsem se dostal do větsího mezidenominačního teologického semináře v Kostarice. Mým posláním bylo zničit pastora, sbor i seminář. Měl jsem získat tolik jmen, jak nejvíce to bylo mozné a odeslat je do Vatikánu. Byla to totiz protestantská skola připravující studenty ke kazatelství. ...

Vsechna tato jména jsou nyní zanesena do počítače pro inkvizici. Oni tam mají zaznamenána vsechna jména pastorů, kazdého člena církve vsech denominací na celém světě, včetně katolíků. V budoucnu to bude nepochybně proti nim pouzito, budou-li stát proti této jediné světové supercírkvi, kterou se Řím snazí vybudovat. Tou supercírkví je míněna ta, kterou římskokatolická instituce shromázdí ze vsech protestantských církví pomocí ekumenického hnutí pod svou nadvládu. Pronásledovaní věrní, kteří tuto nadvládu odmítnou, budou od ní odkázáni na smrt. Pak budou tajně mordováni ...

Nyní se vrátíme zpět k tomu, jak jsem ničil baptistickou církev ve Venezuele. Polovina sboru věřila, ze římskokatolická instituce je církví křesťanskou a já jsem jim na to říkal toto: »Ó ano, ... mám mnohé příbuzné v katolické církvi, kteří milují Pána a já věřím, ze jsou spaseni jako věřící křesťané. To je křesťanská církev. A ti, kteří nevěří, způsobují strasné rozdělení a skodu tělu Kristovu. Uz mnoho kazatelů na tuto církev útočilo a víra mnohých byla zničena. A to způsobilo mnoho zmatků a rozkolů. To musí přestat! My musíme kázat lásku.«

Takto vzdycky mluví jezuité. Jsou to jejich fráze, které se zdají jako pravdivé. ... Dnes bych tomu pastorovi a těm, kteří vzdorují, chtěl říci: »Pastore, más pravdu. Katolická církev není církví křesťanskou. Trpěl jsem v jejich rukou ve Spanělsku. Nenávidí křesťany.«

Můj drahý pastor byl dosud ve vězení ... a kdyz mne tento babtistický pastor poslal do mezidenominačního semináře, rozsířil jsem pověst o tom, ze měl nějaký vztah s 18ti letou dívkou. Byla sehnána dívka (katolické děvče). Ta řekla diakonům, kteří byli proti tomu pastorovi, ze by se chtěla z toho vyznat. Pastor vsak byl nevinný. Manzelka se s ním rozvedla, církev byla rozbita a já jsem přesel na jiné působistě. ...


Jsou tři nejdůlezitějsí způsoby rozbití sboru:

1) Uvést ve spatnou pověst silnou vůdčí osobu sboru (kazatele). 2) Izolovat ho, to je pozbavit ho jeho přátel a za 3) nějakým způsobem ho sprovodit ze světa.

1. způsob: Zničit jeho pověst lzí proti němu. Překroutit něco, co řekl, aby vypadal jako nepřítel země. Uvést jej do nepříjemností s úřady. Falesně jej obvinit ze vztahu k zeně. Ku příkladu: Sekretářka, která má s ním milostný poměr. Dále zařídit, aby jej policie vysetřovala z obvinění pozívání drog, protoze se chtěl vyhnout platit poplatky. Kdyz by pak v takovém případě prokázal svou nevinu, je jiz pozdě. Sdělovací prostředky jej stačily představit jako viníka. Jeho pověst byla zhanobena. Kdyz jej uvedou do spatné pověsti, pak se mu omluví za omyl. Je ovsem jiz pozdě. Pak třeba přichází telefonáty s pomluvou jeho manzelky a jeho dětí z nemravných skutků. To je jen několik způsobů, jak takového člověka zneuctít. Od té doby je totiz povazován za člověka nespolehlivého, označovaného jako lhář a zloděj.

2. způsob: Potom začíná kampaň psaníček a pomluv, ve kterých je takový člověk označen jako nevěrohodný. ... Je to zkrátka smolař. Ti, kteří se proti němu staví, vznásejí proti němu výhrady jako proti nepříteli způsobujícímu rozdělení: »Je proti jednotě! Neprokazuje Bozí lásku, ... drzí se svých vlastních podivných učení a pověr. Takto je svými spolupastory odstaven. Síří se nová lez o nervovém zhroucení, ... vsechno co řekne, je nevěrohodné.

Větsina z nich se při tom podrobí a přistoupí na kompromis. Je to snadnějsí nez bojovat proti takovému peklu. ... Izolace se pouzívá, aby byl donucen vzdát se kazatelství.

3. způsob: Smrt je poslední východisko.Jestlize věří, ze je povolán od Boha a nechce vstoupit v kompromis pod tlakem svých kolegů, přátel a rodiny, pak se stane neobvyklá věc: Je například srazen autem při nějaké nehodě. Můze být zasazen autem a dostane se do nemocnice, osetřovatelka mu zavře přívod kyslíku nebo dojde k záměně léku, nastane komplikace a on zemře. ... Nebo umírá následkem otráveného jídla nebo je ziven drogami, jez mu mění psychiku a dostane se do blázince. Také se stává, ze se střetne s nějakým muzem, který jej probodne dýkou nebo hovoří s někým osobně, kdo jej náhle zastřelí.

Jedna smrtelně nebezpečná technika se zakládá na vyhledávání dvojníka, který vypadá stejně jako oběť. Vybaven doklady totoznosti, pouzívá jeho jméno, zije spatným zivotem, falsuje doklady, rujnuje jeho pověst a ničí jeho čest.


Protestantský seminář, který jsem měl zničit, byl v Kostarice. Byl to seminář mezidenominační. Byly mi určeny dvě krásné dívky, které měly se mnou spolupracovat. Byly ze skupiny Katolické akce mládeze. Předstírali fundamentalisticky zalozené znovuzrozené křesťanky. Karmen měla být mou přítelkyní v biblické skole. Marie byla určena k ničení pastorů a zavádění sexu mezi studenty.

Abych dokázal svůj antikatolický postoj, hádal jsem se za přítomnosti jiných studentů s jezuitskými knězími, kteří přisli do tohoto semináře. Tito jezuité věděli kdo jsem. Samořejmě to byla jen přetvářka. Byl jsem to přece já, kdo poskytoval veskeré informace o této skole těmto knězím a oni to dál poskytovali a předávali Svatému officiu ve Vatikáně. Mezi studenty jsem působil nevoli, protoze jsem se i přes nejpřísnějsí předpisy o separaci chlapců a dívek vodil s Karmen za ruku.

Napřed začala vznikat ze strany učitelek podivení, pak pohrdání a nakonec pohorsení. Dvě zeny učitelky, které byly misionářky a byly svobodné, tím byly tězce pohorseny. Dále jsem vybral a určil několik katolických sviháků, kteří předstírali křesťany, aby tyto učitelky sváděli. Pak jsem navstívil noclehárnu pro dívky a nechal jsem se přistihnout, kdyz Karmen byla v nočním úboru. Na dotaz učitelky odpověděla, ze vsechny dívky dělají totéz s jinými studenty. A pohorsení učitelek neznalo mezí.

Nastoupila diskuze a tento »skandál« se také dostal do sdělovacích prostředků. Jako novinář byl dalsí jezuitský kněz, který to celé patřičně a barvitě popsal. Seminář byl otřesen. Byl totiz označen za místo mravní zkázy.

Schválně jsem se také oblékal jako nemehlo, loudal jsem se a přicházel vzdy vsude pozdě. Bojoval jsem s učiteli a obviňoval je, ze nemají křesťanskou lásku. Jakmile se proti mně ozvali, ihned jsem se ohradil slovy: »Nerýpejte do mě. Proč mě tak pronásledujete? Jednejte jako kněz.« Při kazdé přílezitosti jsem je přesvědčoval, ze v katolické instituci jsou mnozí dobří křesťané a ze katolické skoly jsou pro svou disciplinu lepsí.

Marie byla velice zaměstnaná. Mnozí ze 17ti studentů, které svedla, byli ze skoly vyloučeni a nyní přisli na řadu pastoři a kazatelé. Pak bylo mozné vidět pastora, jak často Marii ohmatával a hlídal ji, kam jde. A Marie hrála i citové divadlo. Tak padli tři pastoři: Metodistický, letniční a jeden pevně stojící kazatel. ... Její misie se zdařila. Vsichni tři pastoři se stali plně ekumenickými. Začali kázat jen o Bozí lásce a jiz vůbec nemluvili o tom, ze římstí katolíci směřují do záhuby a odsouzení. Vsechno proběhlo podle nasich plánů. A tak dojde k ultimativnímu sjednocení vsech církví s římskokatolickou institucí.

Vrcholem vseho bylo, kdyz jsem studentům namluvil, ze třítýdenní hladovka zlepsí kondici. Opět se to dostalo do novin a skola měla náběh na zánik. Katoličtí knězí zádali její uzavření. Prohlasovali, ze je to satanovo doupě.

Pak na mne skola vydala zatykač. Představitel skoly se mne pokousel vyhostit ze země. Ovsem Vatikán pomocí Spanělské vlády prohlásil, ze jsem jen zběh z armády a na základě toho jsem byl přemístěn dřív, nez mohli zjistit, ze jsem jezuita. Dnes (1979) uz je tato biblická kolej totálně ekumenická a plně spolupracuje s římskokatolickými knězími. ...

Kdyz jsem zruinoval teologický seminář a byl vzat zpět do Vatikánu, byl jsem vysvěcen (ordinován) za jezuitského kněze. Ve spionázi jsem byl tak obratný, ze na mne vlozili to největsí jho a pověření. ... Kdyz jsem opustil instituci, stal jsem se biskupem ve starořímské katolické církvi drzíc svou bullu mého vysvěcení pod apostolskou posloupností římských biskupů." (A. Rivera: Alberto, Part I., vol. 12, Chick publ., California, USA, 1990, str. 14-23)



45.10 Infiltrace protestantů - ekumenie

Prvním předsedou vatikánského Sekretariátu pro sjednocení křesťanů byl americký kardinál A. Bea, jezuita, který vynalozil nemalé úsilí, aby doslo ke sblízení katolické církve s protestantskými a jinými církvemi.

IV. konkres o ekumenických otázkách, kterého se zúčastnilo na 120 jezuitských spiček ze 30 zemí, se konal v září 1971 v Dublinu. Zprávu nazvanou Církve a církev katolická přednesl americký jezuita E. Dulles. Vyzval řád, aby svou aktivitu v otázkách ekumenie zesílil a zdůraznil nezbytnost dialogu s křesťany - nekatolíky. Náplní ekumenických styků by se měly stát otázky vzdělávání, teologické úvahy a sociální apostolát. (America, 1971, sv. 125, č. 6, str. 141; L´Osservatore Romano, 20. 8. 1971)

V rámci ekumenie usilují jezuité o sjednocení vsech křesťanských církví a o odstranění teologických rozporů. Pochopitelně, ze vůdčím vyznáním víry musí být katolické. Bývalý jezuitský kněz Rivera ve vyprávění pokračuje:

"Pro mé zkusenosti ve vyzvědačství jsem byl určen pro ekumenické síly pod papezem Janem XXIII. Protestanté jiz dávno nebyli nazýváni heretiky, nýbrz odloučení bratři. Komunisté jiz nebyli nasimi nepřáteli. Které organizace jsme v té době úspěsně infiltrovali? Protestanty vsech denominací, ortodoxní vyznání vseho druhu, mohamedány, brahmíny, budhisty, mormony, okolní církve, různá dalsí východní nábozenství, T.M., svědky JHVH, vědu myslení, judaisty. A z dalsích organizací? Celosvětovou vládu v OSN, komunisty, zednáře vsech lózí, socialisty vsech zemí, ateistických spolků, anarchisty, dělnické unie apod.

Díky maskovaným agentům jsme nepozorovaně pronikli do křesťanské televize, vydavatelství, nakladatelství, kde nás přijali jako učitele, pastory a evangelisty. Propagovali jsme hlavně lásku, jednotu, spojení vsech se vsemi vzájemně. To je nase ozivení.

Nasím mistrovským dílem je třetí mocnost a tou je Charismatické hnutí. To je most do Říma, kterým nás protestanté přijali s otevřenou náručí, (viz také kniha: Vatikán, Moskva, Washington, 1982).

První protestantské skupiny, které se přestěhovaly byly adventisté sedmého dne a plné evangelium obchodníků. Teprve potom následovali babtisté, metodisté, presbyteriáni, luteráni, atd. Vsichni byli infiltrováni včetně mormonů a svědků JHVH.

Pak následovaly vsechny skoly, semináře, univerzity a koleje. Do toho byla také přímou akcí jezuitů zatazena mládez z legie Marie a rytířů Kolumbových. Nyní uz tyto vsechny společnosti o Římu veřejně mlčí, neboť neodporují učení, ze římskokatolický systém je křesťanskou církví. Je to skrz naskrz vítězství kompromisu. Téměř vsichni protestantstí kazatelé a pastoři se bojí mluvit proti Římu. Jestlize by takto učinili, ti z nasich lidí, kteří jsou zakotveni v církvích, by je napadli a zneskodnili. Právě toto je to veliké odpadnutí.

Toho času jsem byl úplně zdeptán. Moje naděje byla ta tam. Měl jsem mluvit před ekumenickým shromázděním na setkání latinskoprotestantských vedoucích a římských katolíků ve Quatemale. Na stadionu bylo kolem 50 tisíc lidí. A tam jsem se dopustil neodpustitelného hříchu. Vyjevil jsem před tímto shromázděním, čím je Řím ve skutečnosti. To mi neslo odpustit, ani nijak prominout: »Jak mohu mluvit před vámi o zivotě, kdyz jsem mrtvý. Systém, jemuz já slouzím, zapáchá smrtí od zpovědnice po Marii. Od očistce po msi a po knězstvo, kteřízto zapírají Kristovo vzkřísení. Jak mohu mluvit o zivotě, kdyz jsem vám lhal, infiltroval jsem a ničil vase církve!? Domníváte se, ze ekumenické hnutí znamená lásku a jednotu. Ve skutečnosti vám přinese smrt.« ...

Co musí kazatel učinit, aby se zbavil infiltrátorů ze své církve a získal římské katolíky pro Krista? Pastor musí mít odvahu říci z kazatelny to, co stojí v Bibli! Římstí katolíci nejsou křesťané, protoze římskokatolická instituce není křesťanskou církví. " (Alberto Rivera: Alberto, Part I., str. 24-29)

Není na světě nábozenská organizace, která by nebyla prosáklá jezuitskými spicly. Jak jsme mohli z vyprávění Dr. Rivery vyrozumět, jezuité pronikli do řad protestantských církví tak, ze se stali přímo jejich kazateli, misionáři, činovníky sboru, vedoucími mládeze, horlivými misionáři, evangelickými věrozvěsty a pod.

Nemysleme si, ze v Čechách je to jiné a lepsí, nez kdekoliv jinde na Západě. Právě nezkusenost a naivita českých, moravských a slovenských věřících protestantů, stejně tak jako i dalsích z bývalého socialistického bloku je přímo vybízející k tomu, aby Vatikán mohl v klidu a téměř bez jakékoliv námahy zapoustět své kořeny doslova přímo na kazatelně protestantských sborů. To se týká nejen polokatolických církví, ale hlavně takových církví, které si zakládají na tom, jak přesně dodrzují Desatero, protoze mají správné znění Bozího Zákona - zvlástě 4. přikázání, jak jsou znalé Bible, jak správně křtí, jak se přiblízili k původním apostolům, jak rozumí proroctvím a jak jsou proto daleko od ekumenických či dokonce vatikánských vlivů.

Nedávno jsme měli moznost se blíze seznámit s praktiky některých kazatelů právě v těchto přísně reformačních církvích. Na jedné straně jsme viděli, jak tito lidé mistrně ovládají terminologii, zvyky, Bibli a různou doplňující nábozenskou literaturu, jak se neustále pysní, ze ovládají hebrejstinu a řečtinu, jak tyto jazyky neustále ve svých kázáních pouzívají a rozebírají, aby tím podepřeli svá "křesťanská" tvrzení. Viděli jsme, jak projevují zájem zvlástě o mládez a děti, jak přímo hýří různými organizačními nápady, jak vsude hovoří zvlástě o lásce, milosti, jednotě, radosti a vzájemném porozumění a bratrství s jinými křesťany z jiných církví a jak chválí toho či onoho katolického duchovního, jak citují jejich myslenky a jak tyto jejich filozofie nadřazují nad pravidlo protestantské víry, to je nad Bibli. Na přímý dotaz, zda je jejich církev členem ekumenického shromázdění a sdruzení ostatních církví pod Světovou radou církví (zalozenou 1948 v Amsterodamu), ovsem tito záhadní kazatelé odpovídají, ze jejich církev nemá s ekumenickým shromázděním ostatních církví a s Ekumenickou radou církví a s Křesťanskou akademií (vedenou jezuitským knězem T. Halíkem) nic společného. Maximálně, ze jsou "pouze pozorovatelé", jak to titíz lidé různě alibisticky také popisují

100% souhlas

Na základe čoho to tvrdíš? Vieš niečo viac ako Wikileaks? Vieš presne len toľko kolik "vie" tvoja oprdená židle u počítače, len sa děláš zaujímavej.Milujem týchto pubertiakov...

Al-Káida je sice pravděpodobně název, který byl uměle přiřknut, ale nijak to nevyvrací fakt, že radikální muslimské uskupení existuje, funguje a rozhodně není infiltrováno ani kontrolováno napříč US secret service či CIA, to leda dílčí části někdy. Je enormně těžké infiltrovat bigotní islámské skupiny, kór deobandhi školy či wahhábisty nebo saláfisty. A vím o čem mluvím, sám jsem dělal rozhovory s Hamasem, sešel se s členy alžírské GIA a byl ve dvou táborech Hizballáhu, dva roky spolupracoval s islámskou bankou ve švýcarsku, kde mají vklady "radikální" prominenti, mám velmi dobrou jazykovou výbavu, takže sleduji weby islamistů a radikálních muslimů, čili Honzo, nejdříve to chce studium, tvrdé, poctivé a nejen syntetické, ale aplikované, terén, praxi, být V či U toho.., získat vhled a pak něco tvrdit. Rozhodně skupiny v Pákistánu, Bangladéši, Kašmíru, Alžíru, atd., nejsou ovládány USA... Maximálně dílčí machinace a sem tam infiltry, kolaborace, konfidenti, komploty, ale paušálně ani náhodou. To, že někdo může politickou strategickou formou využít nějaké situace a akce někoho pro sebe a manipulovat, propafandisticky lhát či mlžit a rámovat situace a fakta do jiných obrazů je věc druhá.... Doporučuji více kritického myšlení, o němž nevíš, co je....

Můj názor je, že ty zprávy psali Američtí vojáci, z nichž bude asi málokterý osvícenec a když uvidí každý den v televizi Al-qaedu, pochopitelně že se to promítne do jeho zpráv.

Milý ED, samozrejme, že je nemožné manipulovať a ovládať priamo každého člena akejkoľvek organizácie, či už teroristickej, novinárskej, politickej, vedeckej, náboženskej, neziskovej atď. Za podpory zmanipulovaných svetových médií a spravodajských agentúr, sofistikovanej formy manipulácie prostredníctvom public relations, think-tankov a pod., skupinami chatujúcich pracovníkov ovplyvňujúich mienku na chatoch a fórach (ako napr. FB, Twitter), alebo najnovšie "revolučných projektov ako Wikileaks, sa vytvára určitá mienka verejnosti, aj napr. vrátane jednotlivých muslimských extrémistov. Pri zdrvujúcej miere zmanipulovaných informácií a minimálnej miere možnosti získať pravdivé informácie sa všetci sa riadia a konajú (riadime a konáme) v rámci takejto prevládajúcej paradigmy. Stačí teda mať pod palcom vedúce osobnosti, rešpektované v tej-ktorej komunite. Ako napr. nesmrteľný fenomén Bin Ladin a ďalší, ktorí sú nie len podporovaní, ale boli priamo trénovaní CIA na území USA. Rovnako, ako nie je potrebné mať podplateného či priamo podchyteného každého novinára, politika, vedca, aktivistu atď. Potrebné je vždy podchytiť tie najrešpektovanejšie, mienkotvorné kapacity (svetové organizácie ako je napr. zdravotnícka, vedecká, obchodná, spravodajské agentúry, od ktorých väčšina novinárov čerpá, atď.), ktoré formujú verejnú mienku. Jednotliví drobní pešiaci (najmä novinári) potom konajú v domnienke, že že poznajú pravdu a bojujú za správnu vec. Pohybujú sa však vždy len v takom okruhu informácií, aký je im tými najvyššími organizáciami sprostredkovaný. A tým, že svojmu konaniu naozaj veria, pôsobia naplno dôveryhodne a cieľové publikum, ľud, masa, im to logicky skonzumuje aj s navijákom. Akonáhle je nejaký názor vo verejnosti prevládajúci, už sa medzi ľuďmi množí sám a akýkoľvek iný, menšinový názor je automaticky tou väčšinou diskreditovaný (napr. označovaný za paranoidnú konšpiračnú teóriu).
Samozrejme, že všetci sú len ľudia (aj tí korumpujúci a zkorumpovaní) a občas niekto zlyhá, kolaboruje jedným či druhým smerom, nechá sa uplatiť lukratívnejšou ponukou či pod tlakom svedomia vykoná skutok, ktorý poprie všetko čo robil dovtedy (v každom z nás sa odohráva boj medzi svedomím a ziskuchtivosťou). Ale ten základný princíp sofistikovaného ovládania svetového diania, do ktorého elity vrážajú obrovské peniaze, ten sa v globále musí za každú cenu udržiavať a živiť. Inak by sa systém, ktorý elity skutočne vytvárajú a vyvíjajú už dlhé desaťročia celý zrútil.
Čo sa však týka oných teroristov.. je priamo dokázané, zdokumentované a mnohými priamymi účastníkmi, ktorí neuniesli skutočnosť, že sa na tom podieľali, detailne vypovedané, že väčšina mediálne šťavnatých teroristických útokov bola zorganizovaná západnými agentúrami ako CIA, Mossad, MI6 a pod., teda incidenty pod falošnou vlajkou. Práve teraz vychádzajú na povrch početné "false flag" útoky "palestínskych extrémistov", vykonané v skutočnosti arabskými infiltrantmi z Izraela. O všetkom sa dá dozvedieť prevažne z internetu. A trúfnem si tvrdiť, že v dnešnej "info-war" dobe ešte skôr, než z vlastnej skúsenosti na oných miestach - totižto vzhľadom na kvantitu dostupných informácií, porovnateľných s mainstreamovými názormi.
Práve žijeme v dobe najprudších informačných vojen, kedy rokmi umelo budovaný systém sofistikovanej podprahovej kontroly mysle médiami a šoubiznisom (naplno sa rozbehnuvší s rozmachom TV v 50-60 rokoch) stagnuje a začína kolabovať spolu s globálnou ekonomickou a ekologickou situáciou. Vychádza na povrch stále viac skutočnej pravdy a masová virtuálna realita sa pomaly ale isto rozpadáva.
Preto najpálčivejšou otázkou súčasnosti a najbližšej budúcnosti (všetkými stranami - aj mainstreamovými aj alternatívnymi - prežúvaný rok 2012) je to, či:
1) skutočne došlo na akýsi vyšší, rozumom a vedou nepochopiteľný metafyzický zákon o osude ľudstva a boh/príroda/osud sa rozhodol ukončiť zvrátenosť a falošnosť našej civilizácie tak ako v biblickej Sodome/Gomore (tomu nasvedčujú všetky tie proroctvá, kruhy v obilí a končiace sa kalendáre dávnych vyspelých civilizácií), alebo:
2) je tento civilizačný zlom/prerod už dlho vopred plánovaný elitami za účelom dosiahnuť toľko omieľaný Nový svetový poriadok (táto varianta má tiež množstvo opodstatnených dôvodov na existenciu),
3) Nuž a treťou, najracionálnejšou možnosťou je proste logický kolaps kapitalizmu a západného konzumného, nadmerne spetrebného spôsobu života, kde katastrofy sú dôsledkom ľudskej devastácie prírody (vyrubovanie obrovských plôch lesov má na globálny ekologický stav obrovský vplyv, pretože lesy okrem výroby kyslíka zadržiavajú vlahu, ďalším príkladom je oslabenie golfského prúdu incidentom v mexickom zálive, iným príkladom je činnosť chemtrails, či množstvo utajovaných vojenských aktivít ako jadrové pokusy atď atď), k tomu všetkému dochádza ropa, ochvíľu aj zemný plyn, ne madzinárodnej úrovni diskutovaná redukcia jadrovej energetiky bez účinnej náhrady za ňu, nuž a celkovo globálny hodnotový a morálny kolaps, začínajúci u odhaleniu skutočnej podstaty a tým pádom koniec dôveryhodnosti všetkých možných svetovo či lokálne rešpektovaných (v skutročnosti zkorumpovaných) autorít, nuž a spomínaný kolaps (bankrot) úverovej svetovej ekonomiky plnej stále prudšie množených bezcenných nekrytých peňazí. Pri tejto tretej možnosti je otázne, čo chystajú elity, ktoré s tým musia počítať, pretože to už len vedome naťahujú a pred istým bankrotom beznádejne unikajú, čím ženú svet do ešte väčšej depresie. Zase to zvádza k možnosti č. 2.

Každopádne je na tom zaujímavé to, že sa nielen ľuďmi spôsobiteľné pozemské prírodné úkazy, ale aj slnečné erupcie a často diskutované presúvanie pólov našej planéty, dejú súčasne s týmto kolapsom ľudskej spoločnosti, čo všetky tri možnosti akosi zvláštne prepája do jednej... Nuž, žijeme v zaujímavej dobe.

A pardon za odbočenie od tých teroristov, ktorí sú bohužiaľ len jednou z (dôležitých) súčiastok tej mašinérie, ktorej výsledok sa už o nedlho dozvieme. Transformácia ľudstva to bude každopádne. Aká, to sa uvidí. Oní teroristi v tom ale ešte zohrajú dôležitú úlohu. Ako totiž v médiách sám Bin Ladin oznámil, určite sa dočkéme ešte jedného 11. Septembra. Už teraz je jasné, že to bude zase false flag a na základe tejto vedomosti si podľa reakcie západných "protiteroristických a demokratizačných" mocností budeme môcť čo-to domyslieť.

Ale buďme optimisti :)